Zrušili jsme řadu speciálních škol a děti integrovali do běžných škol a jako podporu jim poskytli asistenty. Správný krok. Ti asistenti byli vyškoleni, to stálo spoustu peněz. A teď ty děti o asistenty přijdou. Tím klesne kvalita vzdělání nejen těm konkrétním dětem, ale v mnoha případech i ostatním dětem ve třídách, protože děti bez podpory budou narušovat frontální vyučování.
Školní jídelny - systém školních jídelen je luxus, který mnohde nemají. Važme si ho. Nejsou to jen platy kuchařek, ale investice do zařízení a budov. Pokud se nám rozsype, všechny tyto investice vyjdou vniveč, je to skutečně úspora? Školní obědy jsou jedna z mála podpor rodin s dětmi. Věřte, že vychovat dítě je dnes skutečně náročné. Pro mnohé děti jsou školní obědy jediné teplé jídlo za den, máme systém podpor těchto dětí placením školních obědů. Opravdu jsme tak na dně, že musíme nechat rozpadnout tento systém?
Pokud klesne kvalita vzdělání ve státních školách, rodiče budou častěji hledat dětem školy v privátním sektoru. Rozevřou se sociální nůžky, klesne sociální mobilita.
Je skutečně dobrá politika státu, která plýtvá potenciálem dětí? Uvědomují si všichni zastánci škrtání, že šetřit na vzdělání znamená snížit ekonomický výkon země na desítky let dopředu?
Malý příklad - Marie Currie Sklodowska neměla na studie, proto se dohodla se svou sestrou, která také chtěla studovat, že se navzájem podpoří. Napřed studovala její sestra a Marie pracovala jako vychovatelka na venkově, potom si role prohodily. Podle měřítek našeho státu na vzdělání neměly, měly se dobře provdat a rodit děti.
Jaký by to mělo dopad na vědecký pokrok a životní úroveň nás všech si asi každý umí dobře představit. Vzdělání je v rodinném rozpočtu to poslední, na čem rodina šetří. Stát by se měl zachovat obdobně - už jen proto, že z dlouhodobějšího hlediska je nehospodárné přijít o dlouhodobé investice, ale především proto, že pokud dnes budeme šetřit na vzdělání dětí, připravujeme jim i sobě chudou budoucnost.
Jasenka Kohoutová